Přeběhlíci

Moje první zamyšlení bude nad fenomenem poslaneckých přeběhlíků. Taky vás tím pořád v televizi otravují? Mě teda ano. Ale o co vlastně jde?
Mám jednoduchou odpověď: O nic. Prostě nějaký poslanec už nechce být poslušná loutka nějaké strany. A média mají rády konflikty a tak to furt omílají a omílají.
Čl. 26 Ústavy ČR hovoří jasně: Poslanci nejsou vázani žádnými příkazy. Pokud tedy vedení stran přikazuje poslancům nějaké hlasování, jednají vlastně protiústavně. Čl. 27 pak hovoří o tom, že poslance nelze postihnout pro hlasování.
Zatím máme 4 přeběhlíky a všechny z ČSSD. Stojí za zamyšlení proč právě z ČSSD. Já si myslím, že to je jednáním vedení této strany, které nedovoluje odchylky v názorech. Zvlášť za předsedy Paroubka je potírání jiných názorů ve straně naprosto evidentní a přehnané. Předseda Jiří Paroubek neumí přijmout prohru a často vypouští histerické, až paranoidní reakce. Chyby by ale každý měl hledat především ve svém chování. Neustalé obviňování, že za vše může někdo jiný, je ubohé.
Proto bych se přeběhlíků zastal. Já mám na některé věci stejný názor jako oni a přitom odlišný od vedení ČSSD. Jsem proto také špatný člověk? Copak neplatí, že volíme poslance na kandidátce strany? Jestliže volíme poslance, člověka, nemůžeme se divit, že mají svoje názory. Kdybychom volili strany, nepotřebovali bychom 200 dobře placených lidí v jakési budově v Praze. Stačil by jeden člověk za každou zvolenou stranu do Poslanecké sněmovny a ten by hlasoval silou získaných procent ve volbách.
Takže udělejme ze sněmovny akciovou společnost. Nebo akceptujme, že má někdo jiný názor. Že ho má ze zištných důvodů? A ti co hlasují v souladu se stranou to vždy dělají pouze z nezištných důvodů?