Jsem hrdý na to, že jsem z České republiky. Jsem hrdý na to, co naši předkové vybudovali, vybojovali i vynalezli. Ale na to co se dělo v roce 1945, hrdý být nemůžu.
Je nepochybné, že vysídlení Němců z Československa provázely velmi závažné zločiny. Nechci posuzovat samotný odsun, ten byl výsledkem války a schválily ho vítězné mocnosti (a v podstatě to pro nás je dnes přínosem, protože zde nejsou národnostní třenice), ale co prováděly především tzv. Revoluční gardy, je neomluvitelné. O co šlo?
červen 1945 - Masakr na Švédských šancích (resp. Přerovský masakr)
http://cs.wikipedia.org/wiki/Masakr_na_Švédských_Šancích
Poručík Karol Pazúr z 1. československého armádního sboru se rozhodl pozabíjet nějaké Němce. A příležitost se mu naskytla na přerovském vlakovém nádraží. Zde se 18.6.1945 nacházel transport karpatských Němců (a také Slováků a Maďarů), kteří se vraceli domů na Slovensko. Pazúr všechny stoprocentně identifikoval jako Němce a přisluhovače nacismu. Přitom mnozí měli doklady o slovenské národnosti a podpoře Slovenského národního povstání. Společně s osvětovým důstojníkem Bedřichem Smetanou většinu osob z transportu nechali eskortovat do katastru obce Horní Moštěnice, kde je vojáci postříleli. Majetek obětí si pak Pazúrovi muži rozebrali.
Vraždění probíhalo velmi bestiálním způsobem, oběti byly přinuceny se svléknout do spodního prádla a pak byly po malých skupinkách stříleny. Pazúr se přitom sadisticky vyžíval v tom, že rozděloval děti od rodičů a dával je do různých skupin, aby maximálně trpěly. Děti se dívaly, jak jim vraždí mámu, a pak postavené tak, aby viděly na její tělo, čekaly až na ně přijde řada. A obráceně. V jednom případě Pazúr nechal zastřelit ženu, která měla v náručí dvě děti a když mrtvá padla s oběma ještě živými dětmi do napůl plného hrobu, chvíli se kochal jejich pláčem a pak je teprve obě zastřelil.
Zavražděno bylo 265 lidí, z toho 71 mužů, 120 žen a 74 dětí (včetně kojenců).
červen 1945 - Postoloprtský masakr
http://cs.wikipedia.org/wiki/Postoloprtský_masakr
Na konci května a v červnu 1945 Československá armáda v Postoloprtech soustředila a internovala tisíce civilních obyvatel německé národnosti z Postoloprt a Žatce. Přibližně 800 z nich pak bylo bez soudu zastřeleno. Mezi popravenými byly i ženy a děti.
červen 1945 - Ústecký masakr
http://cs.wikipedia.org/wiki/Ústecký_masakr
Jedná se o masakr německých obyvatel, kdy byly oběti tlučeny, stříleny a topeny. Počet mrtvých byl okolo 50. Jednalo se o odvetu za výbuch muničního skladu, se kterým však německé obyvatelstvo nemělo nic společného.
červen 1945 - Tocov
http://cs.wikipedia.org/wiki/Tocov
Zastřeleno 30 Němců, označených tehdejším starostou za členy nacistických organizací. U šesti se při domovních prohlídkách našly zbraně. Při prohlídkách byly popraveny i děti (dívky 12 a 17 let a jeden kojenec).
červen 1945 - Doupov
http://cs.wikipedia.org/wiki/Doupov
Ve sklepení gymnázia v Doupově zde bylo týráno a pak zastřeleno 40 Němců.
červen 1945 - Chomutov
http://cs.wikipedia.org/wiki/Vysídlení_Němců_z_Československa
Zavražděno asi 140 Němců. Z toho 12 umučených po předchozím týrání (vypichování očí, holí urážena přirození, ...). Zbytek byl zastřelen v místním koncentračním táboře nebo vojáky odveden a popraven poblíž.
květen 1945 - Brněnský transport
http://cs.wikipedia.org/wiki/Vysídlení_Němců_z_Brna
Vysídlení asi 25 000 brněnských Němců do Rakouska. V důsledku špatného zásobování, nemocí a krutého zacházení zahynulo asi 2000 osob.
Tolik neúplný výčet excesů 1945. Bylo jich nepochybně více, ale chybí věrohodná dokumentace.
Vrahové se pak obvykle schovali za zákon č. 115/1946 Sb., o právnosti jednání souvisících s bojem o znovunabytí svobody Čechů a Slováků. Tento zákon měl za účel legitimizovat jednání odbojářů za okupace a poválečné zúčtování s nacisty a kolaboranty. V praxi byl masově zneužíván k vyvinění zvěrstev páchaných na Němcích...
středa 23. ledna 2013
středa 18. dubna 2012
Jeřábci: opět 2
S velkou radostí oznamuji všem, že jsem se stal otcem! Martínek se narodil 18.4.2012 v 8:42 v nemocnici v Krnově. Vážil 2,75 kg a měřil 49 cm.
Maminka Jana rodila císařem v lokálním umrtvení. Já jsem byl přímo na sále přítomen a byl jsem první kdo choval nového človíčka.
Jestli se také chcete trochu pokochat malým Martínkem, můžete si prohlédnout jeho fotky na jerabek4.eu
Někdo se narodí, někdo umře.
Je to prý život, ale já se s tím nějak nemůžu vyrovnat ani smířit.
Loni jsem musel oznámit novinu jinou, neradostnou. Dne 24.9.2011 v 9:15 podlehl rakovině ve svých 76 letech člověk, kterého jsem velmi miloval a kdo mi teď moc schází. Můj otec.
Jsem opravdu hodně rád, že jsme ještě na poslední chvíli stihli taťkovi říct, že čekáme potomka...
Maminka Jana rodila císařem v lokálním umrtvení. Já jsem byl přímo na sále přítomen a byl jsem první kdo choval nového človíčka.
Jestli se také chcete trochu pokochat malým Martínkem, můžete si prohlédnout jeho fotky na jerabek4.eu
Někdo se narodí, někdo umře.
Je to prý život, ale já se s tím nějak nemůžu vyrovnat ani smířit.
Loni jsem musel oznámit novinu jinou, neradostnou. Dne 24.9.2011 v 9:15 podlehl rakovině ve svých 76 letech člověk, kterého jsem velmi miloval a kdo mi teď moc schází. Můj otec.
Jsem opravdu hodně rád, že jsme ještě na poslední chvíli stihli taťkovi říct, že čekáme potomka...
čtvrtek 16. února 2012
Lukas a další oběti komunismu
Dnes uběhlo 115 let od narození generála Karla Lukase. Byl to účastník bojů československých legií za 1. světové války a protinacistického odboje a bojů v Africe za 2. světové války. Vlastenec, umučen v komunistickém vězení v roce 1949.
Je to skoro klasický případ. Takových jako on bylo více. Například Josef Trojan, účastník Slovenského národního povstání (bohužel pro něj ne jako komunista), který byl popraven v roce 1949 po vykonstruovaném procesu. Známý je Heliodor Píka, také legionář, také účastník zahraničního československého protinacistického odboje, 1949 také popraven po vykonstruovaném soudním procesu. Bohumil Boček, legionář za 1. světové války, za 2. světové války velitel československých brigád v Anglii a Sovětském svazu, ve vykonstruovaném procesu odsouzen na doživotí, zemřel 1952 ve vězení poté, co mu byl odepřen inzulin. A takto bych mohl pokračovat dlouho - Josef Hořejší, Karel Janoušek, Stanislav Broj, Milada Horáková, ...
Tito lidé se většinou provinili jen tím, že bojovali proti fašismu na špatné světové straně a bylo potřeba zničit jejich morální odkaz. Celkem bylo komunisty v Československu popraveno z politických důvodů 248 osob, 4 500 jich zemřelo ve věznicích, 327 zahynulo na hranicích. A kolik bylo zničeno životů díky kolektivizaci, perzekuci při získávání vzdělání nebo zaměstnání už nikdy nikdo nespočítá.
Nechápu jak dnes někdo může s vážnou tváří říct, že režim od 1989 je horší než ten komunistický. Koho zabil?
Co dává právo komunistům kritizovat např. bratry Mašíny. Nechci je omlouvat, ale poměr 3:4748 by měl stranu, která má v názvu komunismus, vyloučit z diskuze (a to se týká i odnoží jako je Komunistický svaz mládeže). A o jiném protikomunistickém odboji by mělo být jejich hlasovací právo v parlamentu přímo zastaveno.
Pojďme ale dále. Co komunisté v bývalém SSSR? Čistky v 30. a 50. letech stály život 1,2 milionů nevinných lidí. Když k tomu připočteme hladomor způsobený cíleně Stalinovou politikou, musíme číslo zvýšit o další 3 miliony lidí.
Čína. Během hladomorů způsobeného nápadem Mao Ce-tunga (zvaný Velký skok vpřed) zemřelo 30 milionů lidí. Na popravištích z politických důvodů asi 1,8 milionů (některé prameny uvádějí až 7 milionů).
Kambodža. Vláda komunistických Rudých Khmerů stála životy 1,7 milionů lidí (některé prameny uvádějí až 3 miliony), což je cca 20% tehdejšího stavu obyvatel. Všichni lidé se v roce 1975 museli vystěhovat do vesnických gulagů. Byly zrušeny peníze, školy a dokonce rodiny (reálný komunismus v praxi). Byla zrušena veřejná doprava, veškerá města vylidněna (včetně milionového hlavního města Phnompenh). Hrůzovládu ukončila až vietnamská invaze v roce 1979.
A takto bych mohl pokračovat snad donekonečna: Severní Korea, Kuba, Světlá stezka v Peru, v Evropě režimy v Polsku, Rumunsku, NDR, Maďarsku, ... atd.
Někdo by řekl, že tito komunisté ve světě nemají s těmi současnými českými nic společného. Není to ale pravda, pořadají se pravidelné sjezdy komunistických stran (poslední 9.-11. prosince 2011 v Aténách), kterých se účastní i ti severní Korejci nebo Čínané. Zde se pak upevňují ve své víře. Jak to KSČM myslí doopravdy, ukazuje kondolence pana Filipa z prosince 2011:
"Vážený soudruhu, v hořkém zármutku jsem přijal zprávu o smrti Kim Čong-ila, velkého vůdce Vaší země. Velmi jsme si vážili Kim Čong-ila, jenž svůj život zasvětil korejskému lidu. Snažil se o jeho blaho, zajištění bezpečnosti KLDR a dosažení mírového sjednocení Koreje. Komunistická strana Čech a Moravy pevně věří, že Korejská strana práce překoná nynější zármutek a nadále povede hrdinný boj korejského lidu za obranu socialismu ve Vaší krásné zemi. Přijměte, prosím, můj pozdrav. Vojtěch Filip, předseda KSČM"
Lži a zase jen lži. Lhali v 50. letech, lžou i nyní. Jak jen je může někdo stále volit...
Je to skoro klasický případ. Takových jako on bylo více. Například Josef Trojan, účastník Slovenského národního povstání (bohužel pro něj ne jako komunista), který byl popraven v roce 1949 po vykonstruovaném procesu. Známý je Heliodor Píka, také legionář, také účastník zahraničního československého protinacistického odboje, 1949 také popraven po vykonstruovaném soudním procesu. Bohumil Boček, legionář za 1. světové války, za 2. světové války velitel československých brigád v Anglii a Sovětském svazu, ve vykonstruovaném procesu odsouzen na doživotí, zemřel 1952 ve vězení poté, co mu byl odepřen inzulin. A takto bych mohl pokračovat dlouho - Josef Hořejší, Karel Janoušek, Stanislav Broj, Milada Horáková, ...
Tito lidé se většinou provinili jen tím, že bojovali proti fašismu na špatné světové straně a bylo potřeba zničit jejich morální odkaz. Celkem bylo komunisty v Československu popraveno z politických důvodů 248 osob, 4 500 jich zemřelo ve věznicích, 327 zahynulo na hranicích. A kolik bylo zničeno životů díky kolektivizaci, perzekuci při získávání vzdělání nebo zaměstnání už nikdy nikdo nespočítá.
Nechápu jak dnes někdo může s vážnou tváří říct, že režim od 1989 je horší než ten komunistický. Koho zabil?
Co dává právo komunistům kritizovat např. bratry Mašíny. Nechci je omlouvat, ale poměr 3:4748 by měl stranu, která má v názvu komunismus, vyloučit z diskuze (a to se týká i odnoží jako je Komunistický svaz mládeže). A o jiném protikomunistickém odboji by mělo být jejich hlasovací právo v parlamentu přímo zastaveno.
Pojďme ale dále. Co komunisté v bývalém SSSR? Čistky v 30. a 50. letech stály život 1,2 milionů nevinných lidí. Když k tomu připočteme hladomor způsobený cíleně Stalinovou politikou, musíme číslo zvýšit o další 3 miliony lidí.
Čína. Během hladomorů způsobeného nápadem Mao Ce-tunga (zvaný Velký skok vpřed) zemřelo 30 milionů lidí. Na popravištích z politických důvodů asi 1,8 milionů (některé prameny uvádějí až 7 milionů).
Kambodža. Vláda komunistických Rudých Khmerů stála životy 1,7 milionů lidí (některé prameny uvádějí až 3 miliony), což je cca 20% tehdejšího stavu obyvatel. Všichni lidé se v roce 1975 museli vystěhovat do vesnických gulagů. Byly zrušeny peníze, školy a dokonce rodiny (reálný komunismus v praxi). Byla zrušena veřejná doprava, veškerá města vylidněna (včetně milionového hlavního města Phnompenh). Hrůzovládu ukončila až vietnamská invaze v roce 1979.
A takto bych mohl pokračovat snad donekonečna: Severní Korea, Kuba, Světlá stezka v Peru, v Evropě režimy v Polsku, Rumunsku, NDR, Maďarsku, ... atd.
Někdo by řekl, že tito komunisté ve světě nemají s těmi současnými českými nic společného. Není to ale pravda, pořadají se pravidelné sjezdy komunistických stran (poslední 9.-11. prosince 2011 v Aténách), kterých se účastní i ti severní Korejci nebo Čínané. Zde se pak upevňují ve své víře. Jak to KSČM myslí doopravdy, ukazuje kondolence pana Filipa z prosince 2011:
"Vážený soudruhu, v hořkém zármutku jsem přijal zprávu o smrti Kim Čong-ila, velkého vůdce Vaší země. Velmi jsme si vážili Kim Čong-ila, jenž svůj život zasvětil korejskému lidu. Snažil se o jeho blaho, zajištění bezpečnosti KLDR a dosažení mírového sjednocení Koreje. Komunistická strana Čech a Moravy pevně věří, že Korejská strana práce překoná nynější zármutek a nadále povede hrdinný boj korejského lidu za obranu socialismu ve Vaší krásné zemi. Přijměte, prosím, můj pozdrav. Vojtěch Filip, předseda KSČM"
Lži a zase jen lži. Lhali v 50. letech, lžou i nyní. Jak jen je může někdo stále volit...
pondělí 23. ledna 2012
Sedmidenní válka
Na dnes připadá výročí, které není zrovna milé. Před 93 lety začala československo-polská válka o Těšínsko. Jednalo se o nelítostný bratrovražebný konflikt dvou příbuzných národů.
Co bylo příčinou konfliktu? Po rozpadu Rakousko-Uherska se země Koruny České měly stát součástí Československa. Mezi tyto země patřilo i Slezsko. Slezské území bylo v Rakousku rozdělené do dvou částí, které spolu nesousedily - opavské Slezsko (Jeseník, Bruntál, Krnov, Opava) a těšínské Slezsko (Bohumín, Orlová, Karviná-Fryštát, Těšín, Třinec, Jablunkov, Morávka, Frýdek, Skoczów, Strumień, Ustroń, Bielsko-Biała). Zatímco opavské Slezsko bylo na konci roku 1918 připojeno k Československu, většinu těšínského Slezska obsadilo Polsko (kromě Frýdku a Morávky). Zdůvodňovalo to tím, že oblasti bývalého Rakouska obydlené obyvateli převážně polské národnosti mají být součástí Polska.
Pro Československo to ale nebylo přijatelné, byť už jen pro to, že hospodářsky veledůležitá Košicko-Bohumínská dráha, jediné železniční spojení s východním Slovenskem, by muselo procházet přes území cizího státu. Rozbuškou pro válku se pak stalo plánované vyhlášení voleb do polského Sejmu v lednu 1919, které Poláci začali organizovat i na území Těšínska. Následovalo ultimátum. 23. ledna 1919 v 11:00 dali Češi polské armádě dvě hodiny na její stáhnutí z celého těšínského Slezska. Ve 13:00 pak začal postup českých vojsk z Ostravy směrem na Bohumín a Karvinou. Od východu pak útočily československé legie z Itálie.
Ještě 23. ledna byl obsazen Bohumín, Orlová a Karviná. Dne 27. ledna Těšín a zbytek dnešního českého území a začal postup směrem ke Skočovu (polsky Skoczów). 30. ledna však byl na nátlak států Dohody konflikt ukončen. 28. července 1920 pak bylo rozhodnuto o rozdělení Těšínska, které platí dodnes.
Obě válčící strany se obviňovaly z krutostí. Násilné chování českých jednotek dnes už ani není popíráno. Musíme si uvědomit, že převážně polské obyvatelstvo naše vojáky nevítalo. Konflikt podle statistik stál životy 50 našich vojáků a asi 100 polských. Bezprostředně po rozdělení opustilo pak českou část Těšínska 14 tisíc obyvatel polské národnosti.
Boje o Těšínsko dnes připomínají pomníky v Orlové (českým padlým) a ve Stonavě (polským padlým). Jednalo se o velmi smutný konflikt, protože Polsko v té době potřebovalo síly na probíhající válku se Sovětským svazem. V ní se do jara 1920 Polsku dařilo a dobylo Minsk (8. srpna 1919) a dokonci i Kyjev (7. května 1920). V létě 1920 se však situace zcela obrátila a 13. srpna 1920 stáli Rusové před Varšavou. Zde se však stal "zázrak na Visle" a Poláci dosáhli důležitého vítězství pro celou Evropu. Zastavili bolševickou expanzi...
Co bylo příčinou konfliktu? Po rozpadu Rakousko-Uherska se země Koruny České měly stát součástí Československa. Mezi tyto země patřilo i Slezsko. Slezské území bylo v Rakousku rozdělené do dvou částí, které spolu nesousedily - opavské Slezsko (Jeseník, Bruntál, Krnov, Opava) a těšínské Slezsko (Bohumín, Orlová, Karviná-Fryštát, Těšín, Třinec, Jablunkov, Morávka, Frýdek, Skoczów, Strumień, Ustroń, Bielsko-Biała). Zatímco opavské Slezsko bylo na konci roku 1918 připojeno k Československu, většinu těšínského Slezska obsadilo Polsko (kromě Frýdku a Morávky). Zdůvodňovalo to tím, že oblasti bývalého Rakouska obydlené obyvateli převážně polské národnosti mají být součástí Polska.
Pro Československo to ale nebylo přijatelné, byť už jen pro to, že hospodářsky veledůležitá Košicko-Bohumínská dráha, jediné železniční spojení s východním Slovenskem, by muselo procházet přes území cizího státu. Rozbuškou pro válku se pak stalo plánované vyhlášení voleb do polského Sejmu v lednu 1919, které Poláci začali organizovat i na území Těšínska. Následovalo ultimátum. 23. ledna 1919 v 11:00 dali Češi polské armádě dvě hodiny na její stáhnutí z celého těšínského Slezska. Ve 13:00 pak začal postup českých vojsk z Ostravy směrem na Bohumín a Karvinou. Od východu pak útočily československé legie z Itálie.
Ještě 23. ledna byl obsazen Bohumín, Orlová a Karviná. Dne 27. ledna Těšín a zbytek dnešního českého území a začal postup směrem ke Skočovu (polsky Skoczów). 30. ledna však byl na nátlak států Dohody konflikt ukončen. 28. července 1920 pak bylo rozhodnuto o rozdělení Těšínska, které platí dodnes.
Obě válčící strany se obviňovaly z krutostí. Násilné chování českých jednotek dnes už ani není popíráno. Musíme si uvědomit, že převážně polské obyvatelstvo naše vojáky nevítalo. Konflikt podle statistik stál životy 50 našich vojáků a asi 100 polských. Bezprostředně po rozdělení opustilo pak českou část Těšínska 14 tisíc obyvatel polské národnosti.
Boje o Těšínsko dnes připomínají pomníky v Orlové (českým padlým) a ve Stonavě (polským padlým). Jednalo se o velmi smutný konflikt, protože Polsko v té době potřebovalo síly na probíhající válku se Sovětským svazem. V ní se do jara 1920 Polsku dařilo a dobylo Minsk (8. srpna 1919) a dokonci i Kyjev (7. května 1920). V létě 1920 se však situace zcela obrátila a 13. srpna 1920 stáli Rusové před Varšavou. Zde se však stal "zázrak na Visle" a Poláci dosáhli důležitého vítězství pro celou Evropu. Zastavili bolševickou expanzi...
pátek 20. ledna 2012
Slovensko je konečně naše
Tvrdí-li někdo, že Československo vzniklo ze zemí Koruny České, Slovenska a Podkarpatské Rusi dne 28. října 1918, nemá pravdu. Zrovna tak nemá pravdu ten, kdo tvrdí, že naše armáda nikdy nebojovala.
Na dnešek připadá výročí připojení Slovenska k ČSR. Teprve až 20. ledna 1919 jsme si totiž mohli říct, že Slovensko je naše. A nebyla to jednoduchá cesta, museli jsme o něj válčit.
Co předcházelo? Dne 28. října 1918 pětice představitelů Národního výboru československého v čele s Aloisem Rašínem a Vavro Šrobárem slavnostně vyhlásila vznik nového státu. Ale co nová republika ovládala? V pohraničních oblastech v Čechách, na Moravě a ve Slezsku existovaly útvary Německé Čechy a Sudety, které se chtěly připojit k Rakousku, Slovensko ovládali Maďaři a Podkarpatská Rus byla ještě v jednání.
Nový stát však měl armádu, československé legie, a podporu vítěze 1. světové války Dohody. 29. listopadu tak mohl být obsazen Most, jako první z území Německých Čech. Jako poslední pak byly 27. prosince obsazeny Litoměřice. Z dnešního území ČR tedy ke konci roku 1918 chybí už jen Hlučínsko (stále patřící Německu, do 1920) a Těšínsko (obsazené Polskem).
Horší to bylo se Slovenskem. 2. listopadu 1918 vstoupily první české jednotky do oblasti Záhorácka. 6. listopadu byly obsazeny Malacky. Maďarská vláda si to však nenechala líbit. Začala tak první maďarsko-československá válka. V těchto bojích se pak československým praporům podařilo ještě do konce listopadu obsadit Trnavu a Trenčín.
V prosinci pak česká vojska začala postupovat na východ Slovenska, známou cestou pod Tatrami. 15. prosince obsadila Poprad a do 29. prosince pak i Prešov a Košice. Na konci roku 1918 tedy ČSR ovládala západní, severní a východní Slovensko. Maďarsko na nátlak Dohody oficiálně přestalo klást odpor.
Na Nový rok pak československé legie pod vedením italského generála Piccione konečně obsadily Bratislavu. Do 20. ledna 1919 pak i zbylé části jižního Slovenska. Slovensko bylo naše.
Ne však nadlouho. 21. března provedli komunisté v Maďarsku převrat a vznikla tak Maďarská sovětská republika (u nás známá spíše jako Maďarská republika rad). A jak už to u komoušů bývá, začali ohrožovat sousedy. První došla trpělivost Rumunsku a 16. dubna 1919 vyhlásilo maďarským Sovětům válku. 27. dubna se k Rumunsku přidal jeho spojenec, Československá republika.
Začala tak druhá československo-maďarská válka. A ze začátku pro nás byla neúspěšná. 20. května pronikla maďarská Rudá armáda na Slovensko a obsadila celý jeho jihovýchod. Dne 16. června dokonce vznikla na tomto obsazeném území Slovenská sovětská republika (u nás překládána spíše jako Slovenská republika rad). Naštěstí se podařilo naší armádě zakročit a do 7. července obsadit území zpět. 31. července pak Rumuni obsadili Budapešť a maďarská hrozba přestala existovat.
Ve válce o Slovensko přišlo o život 2800 našich vojáků...
Na dnešek připadá výročí připojení Slovenska k ČSR. Teprve až 20. ledna 1919 jsme si totiž mohli říct, že Slovensko je naše. A nebyla to jednoduchá cesta, museli jsme o něj válčit.
Co předcházelo? Dne 28. října 1918 pětice představitelů Národního výboru československého v čele s Aloisem Rašínem a Vavro Šrobárem slavnostně vyhlásila vznik nového státu. Ale co nová republika ovládala? V pohraničních oblastech v Čechách, na Moravě a ve Slezsku existovaly útvary Německé Čechy a Sudety, které se chtěly připojit k Rakousku, Slovensko ovládali Maďaři a Podkarpatská Rus byla ještě v jednání.
Nový stát však měl armádu, československé legie, a podporu vítěze 1. světové války Dohody. 29. listopadu tak mohl být obsazen Most, jako první z území Německých Čech. Jako poslední pak byly 27. prosince obsazeny Litoměřice. Z dnešního území ČR tedy ke konci roku 1918 chybí už jen Hlučínsko (stále patřící Německu, do 1920) a Těšínsko (obsazené Polskem).
Horší to bylo se Slovenskem. 2. listopadu 1918 vstoupily první české jednotky do oblasti Záhorácka. 6. listopadu byly obsazeny Malacky. Maďarská vláda si to však nenechala líbit. Začala tak první maďarsko-československá válka. V těchto bojích se pak československým praporům podařilo ještě do konce listopadu obsadit Trnavu a Trenčín.
V prosinci pak česká vojska začala postupovat na východ Slovenska, známou cestou pod Tatrami. 15. prosince obsadila Poprad a do 29. prosince pak i Prešov a Košice. Na konci roku 1918 tedy ČSR ovládala západní, severní a východní Slovensko. Maďarsko na nátlak Dohody oficiálně přestalo klást odpor.
Na Nový rok pak československé legie pod vedením italského generála Piccione konečně obsadily Bratislavu. Do 20. ledna 1919 pak i zbylé části jižního Slovenska. Slovensko bylo naše.
Ne však nadlouho. 21. března provedli komunisté v Maďarsku převrat a vznikla tak Maďarská sovětská republika (u nás známá spíše jako Maďarská republika rad). A jak už to u komoušů bývá, začali ohrožovat sousedy. První došla trpělivost Rumunsku a 16. dubna 1919 vyhlásilo maďarským Sovětům válku. 27. dubna se k Rumunsku přidal jeho spojenec, Československá republika.
Začala tak druhá československo-maďarská válka. A ze začátku pro nás byla neúspěšná. 20. května pronikla maďarská Rudá armáda na Slovensko a obsadila celý jeho jihovýchod. Dne 16. června dokonce vznikla na tomto obsazeném území Slovenská sovětská republika (u nás překládána spíše jako Slovenská republika rad). Naštěstí se podařilo naší armádě zakročit a do 7. července obsadit území zpět. 31. července pak Rumuni obsadili Budapešť a maďarská hrozba přestala existovat.
Ve válce o Slovensko přišlo o život 2800 našich vojáků...
pondělí 25. ledna 2010
Peru
Už několik let jsem uvažoval, že pojedu do Peru.
Teď jsem se konečně rozhodl.
V podstatě už od školních let se totiž zajímám o starobylé vyspělé civilizace. Fascinují mě říše, které vybudovali starověcí Egypťané, Sumerové a Chetité. Přečetl jsem všechny knížky Vojtěcha Zamarovského o antickém Řecku a Římu. Miluji obrázky Velké čínské zdi, kambodžského Angkor Wat nebo Mayských pyramid. V práci na mě každý den z pracovní plochy počítače kouká pohádkový Taj Mahál. No a doma pak tajemné Machu Picchu.
Má první výprava za těmito civilizacemi vedla do Řecka. Procházel jsem se po olympijském stadioně, nechal se fascinovat mystickou krásou Delf, opíral jsem se o Lví bránu v Mykénách. Zastavil jsem se i na Aeropagu u akropole slavných Atén. O rok později jsem se pak nechal okouzlit krásou Kréty a jejich mínojských paláců.
Na jaře 2000 jsem se rozhodl vyrazit za antikou do Itálie. Koloseum - nádhera. Ale nejvíce mě překvapily Pompeje. Tak krásně zachovalé město jsem nečekal. Při pohledu do některých uliček jsem skoro viděl jak se jimi sunou římské vozy tažené koňmi.
V roce 2000 jsem také se svou přítelkyní navštívil Egypt. Majestátnost a velikost pyramid se sfingou nebo chrámu Abú Simbel se nedá popsat. To se dá jedině zažít. Také rozlehlost a zachovalost chrámů v Karnaku a Luxoru na mě udělaly velký dojem. Největším zážitkem však pro mně bylo procházení se vnitřkem největší pyramidy (Chufuovy nebo též Cheopsovy). Když jsem šel v předklonu do královniny komnaty a díval se na tajemné otvory ve zdi zkoumané robotkem Upuaut...
Následovalo 2001 Kartágo, 2002 Trója a Efes v dnešním Turecku, 2005 Trenčínský římský nápis, 2006 Stonehenge a 2009 dům Marca Pola v Benátkách. Egypt nebo Delfy už to sice nebyly, ale i tak to bylo krásné a zajímavé.
Všechny tyhle památky jsou ale v evropském prostoru - buď v Evropě samé nebo na území Římské říše. Je na čase se posunout dále - Peru, Mexiko, Čína, Indie, ...
Jako první jsem si tedy vybral Peru a začal plánovat cestu. Zvažoval jsem zda si jen nekoupit některou z levných letenek a nevyrazit tam s přáteli. Bohužel jsem nikoho nesehnal. Kolegům chyběl zájem nebo peníze. Také španělštinu nikdo neovládá a bez té cestovat po Peru se mi zdá velmi obtížné.
Takže cestovka. Sesumíroval jsem si co chci hlavně vidět: Určitě hlavní město, pak slavné jezero Titicaca a taky tu koloniální krásu města Cuzco. No ale hlavně ty nádherné kresby na planině Nazca co o nich píše Däniken. Bez nich by to nebylo ono. No a samozřejmě to úplně nejdůležitější - Machu Picchu.
Nakonec jsem si vybral Firo-tour. Jejich zájezd Peruánská odyssea má všechny výše vyjmenované věci v programu a cestovka na mně působí docela seriozně. Cena by sice mohla být nižší, ten příplatek za jednolůžkový pokoj se mi taky zrovna nelíbí, ale to pohodlí zajištěné cesty prostě něco stojí.
Takže vzhůru do Peru...
Více na www.jerabek4.estranky.cz
Teď jsem se konečně rozhodl.
V podstatě už od školních let se totiž zajímám o starobylé vyspělé civilizace. Fascinují mě říše, které vybudovali starověcí Egypťané, Sumerové a Chetité. Přečetl jsem všechny knížky Vojtěcha Zamarovského o antickém Řecku a Římu. Miluji obrázky Velké čínské zdi, kambodžského Angkor Wat nebo Mayských pyramid. V práci na mě každý den z pracovní plochy počítače kouká pohádkový Taj Mahál. No a doma pak tajemné Machu Picchu.
Má první výprava za těmito civilizacemi vedla do Řecka. Procházel jsem se po olympijském stadioně, nechal se fascinovat mystickou krásou Delf, opíral jsem se o Lví bránu v Mykénách. Zastavil jsem se i na Aeropagu u akropole slavných Atén. O rok později jsem se pak nechal okouzlit krásou Kréty a jejich mínojských paláců.
Na jaře 2000 jsem se rozhodl vyrazit za antikou do Itálie. Koloseum - nádhera. Ale nejvíce mě překvapily Pompeje. Tak krásně zachovalé město jsem nečekal. Při pohledu do některých uliček jsem skoro viděl jak se jimi sunou římské vozy tažené koňmi.
V roce 2000 jsem také se svou přítelkyní navštívil Egypt. Majestátnost a velikost pyramid se sfingou nebo chrámu Abú Simbel se nedá popsat. To se dá jedině zažít. Také rozlehlost a zachovalost chrámů v Karnaku a Luxoru na mě udělaly velký dojem. Největším zážitkem však pro mně bylo procházení se vnitřkem největší pyramidy (Chufuovy nebo též Cheopsovy). Když jsem šel v předklonu do královniny komnaty a díval se na tajemné otvory ve zdi zkoumané robotkem Upuaut...
Následovalo 2001 Kartágo, 2002 Trója a Efes v dnešním Turecku, 2005 Trenčínský římský nápis, 2006 Stonehenge a 2009 dům Marca Pola v Benátkách. Egypt nebo Delfy už to sice nebyly, ale i tak to bylo krásné a zajímavé.
Všechny tyhle památky jsou ale v evropském prostoru - buď v Evropě samé nebo na území Římské říše. Je na čase se posunout dále - Peru, Mexiko, Čína, Indie, ...
Jako první jsem si tedy vybral Peru a začal plánovat cestu. Zvažoval jsem zda si jen nekoupit některou z levných letenek a nevyrazit tam s přáteli. Bohužel jsem nikoho nesehnal. Kolegům chyběl zájem nebo peníze. Také španělštinu nikdo neovládá a bez té cestovat po Peru se mi zdá velmi obtížné.
Takže cestovka. Sesumíroval jsem si co chci hlavně vidět: Určitě hlavní město, pak slavné jezero Titicaca a taky tu koloniální krásu města Cuzco. No ale hlavně ty nádherné kresby na planině Nazca co o nich píše Däniken. Bez nich by to nebylo ono. No a samozřejmě to úplně nejdůležitější - Machu Picchu.
Nakonec jsem si vybral Firo-tour. Jejich zájezd Peruánská odyssea má všechny výše vyjmenované věci v programu a cestovka na mně působí docela seriozně. Cena by sice mohla být nižší, ten příplatek za jednolůžkový pokoj se mi taky zrovna nelíbí, ale to pohodlí zajištěné cesty prostě něco stojí.
Takže vzhůru do Peru...
Více na www.jerabek4.estranky.cz
pátek 2. ledna 2009
Gaza: Hamas x Izrael
Probíhá další izraelsko-arabská válka. Media jsou plná záběrů z rozbořené Gazy, některá dokonce ukazují i napětí v ostřelovaných městech v Izraeli. Plný internet komentářů kdo je ten zlý. Ale velmi málo článků se zabývá arabsko-izraelským konfliktem obecně, jeho historií. A právě to by mnozí čtenáři potřebovali k pochopení situace (a jen tudy vede cesta k návrhům řešení).
Zkusím si trochu zahrát na encyklopedii a vypsat dle mého názoru důležitá data a události z Izraele a Palestiny (vyhodnocení pak nechávám na čtenáři):
3 tis. př .n.l. První známé osídlení semitskými Kanaánci (předkové pozdějších Féničanů)
13. st. př.n.l. Vzniká zde první izraelský kmenový svaz, který si podmanil kanaánskou městskou civilizaci. Hebrejské kmeny přišly do země patrně z území dnešního Jordánska a Suezu
12. st. př.n.l. Na jihu území se začínají usazovat Pelištejci (v starším pojmenování Filištíni). Podle nich se země začíná nazývat Palestinou. Jejich původ je nejasný, Egypťané je označovali jako "mořské národy"
1050 př.n.l. Pelištejci porážejí Izraelce a ovládli tak nakrátko celé území
1020 př.n.l. Saul zakládá izraelské království
10. st. př.n.l. Izraelci porážejí Pelištejce a podmaňují si je
926 př.n.l. Rozdělení izraelského království na Izrael a Judeu (odtud název Židé)
722 př.n.l. Asýrie ukončuje severní království Izrael, část obyvatel doportována
586 př.n.l. Novobabylonská říše ukončuje i jižní království Judeu, velká část obyvatel deportována
538 př.n.l. Navrát Židů, Perská nadvláda
4 st.př.n.l. Nadvláda Ptolemaiovců z Egypta
198 př.n.l. Nadvláda Seleukovců
164 př.n.l. Obnovení nezávislosti po "povstání Makabejských"
64 př.n.l. Dobytí území Pompeiem, Římská nadvláda
135 n.l. Poraženo povstání vedené Šimonem Bar Kochbou, úřední zákaz židovské víry, velké množství Židů prodáno do otroctví
3 st.n.l. Emigrací Židé ztrácejí na území Judey-Palestiny majoritu (tu má řecky mluvící křesťanské obyvatelstvo)
614 Vpád Peršanů, Židé bojovali na jejich straně
637 Území ovládli semitští Arabové, kteří expandovali z Arabského poloostrova. Islamizace. Židé podrobeni, můžou vyznávat své náboženství, ale nesmějí je šířit ("národ knihy", podobně jako křesťané)
1099 Území ovládly křižácká vojska
1291 Pád posledního křesťanského království, území dobyto islámskými mamlúky z arabského Egypta
1517-1917 Nadvláda Osmanské říše
1536 Na území Palestiny žije asi 5 tis. židů, 6 tis. křesťanů a 145 tis. muslimů
1665 Sabbatai Sevi se pokusil o rozšíření židovské víry v Palestině
1691 Na území Palestiny žije asi 2 tis. židů, 11 tis. křesťanů a 219 tis. muslimů
1800 Na území Palestiny žije asi 7 tis. židů, 22 tis. křesťanů a 246 tis. muslimů
1881 Příchod asi 30 tisíc Židů z Ruska a arabských zemí
20 st. Velká imigrace Židů
1914 Arabové tvoří 90% populace
1917-1948 Britská nadvláda
1920 Založena bojová skupina Hagana na ochranu židovských přistěhovalců
1923 Založena Arabská národní strana
1929 Masakr Židů v Jeruzalémě a Hebronu
1947 Na území Palestiny žije asi 610 tis. židů, 143 tis. křesťanů a 1,2 mil. muslimů
29.11.1947 Plán OSN na rozdělení Palestiny na židovský a arabský stát. Arabská reprezentace plán odmítla
14.5.1948 Vznik státu Izrael. Na vyhlášeném území žilo asi 498 tis. Židů z celkových asi 950 tis. obyvatel (tedy přibližně 52%). Úředními jazyky jsou vyhlášeny hebrejština a arabština (platí dodnes). Na zbylém území žilo 940 tis. obyvatel, z toho 110 tis. Židů
1948-1949 1. izraelsko-arabská válka (Izrael x Jordánsko, Egypt, Irák, Libanon, Sýrie, Jemen, Saudská Arábie). Izrael zvítězil a obsadil některá území původně plánovaná pro arabský palestinský stát (mj. západní Jeruzalém)
1949 Izraelské území opustilo 730 tis. Arabů; židovské obyvatelstvo z arabských zemí emigrovalo do Izraele
11.9.1949 Izrael přijat do OSN
1954 Založeno hnutí Fatah
1956 Suezská válka (Izrael, Francie, Velká Británie x Egypt). Izrael obsadil Gazu a Sinaj (obojí vráceno Egyptu 1957)
60. léta Nárůst teroristické aktivity palestinských Arabů proti Izraeli
1964 Vznik OOP - Organizace pro osvobození Palestiny
1967 Šestidenní válka (Izrael x Jordánsko, Egypt, Sýrie, Irák, Saudská Arábie). Vítězný Izrael obsadil Sinaj (vrátil 1982), Gazu, východní Jeruzalém, západní břeh Jordánu (někdy označováno jako Předjordánsko) a Golany
1968 Fatah se stal vedoucí silou OOP
1970 Jordánsko silou vypudilo OOP ze svého území ("Černé září")
1972 Teroristický útok na izraelské sportovce na olympiádě v Mnichově
1973 Válka Jom Kippur (Izrael x Egypt, Sýrie)
1974 OOP se zřekla terorismu mimo území Izraele a Palestiny
1977 Izrael uznán Egyptem
1978 Zásah Izraele proti OOP v Libanonu ("operace Lítání")
červen 1982 Další vpád Izraele do Libanonu, obsazení části jižního Libanonu (opuštěno až 2000)
konec 1982 V Libanonu vzniklo hnutí Hizballah jako šíitská milice v tamější občanské válce
1987 První infifáda (povstání arabského obyvatelstva v okupovaných územích); vznik radikálního hnutí Hamas
1988 OOP vyhlašuje stát Palestina na území Předjordánska (západní břeh Jordánu) a Gazy
1991 Izrael neopětoval útoky Iráku za války v Perském zálivu
1993 OOP se zřekla terorismu úplně a uznává právo Izraele na existenci; Izrael uznává OOP jako představitele Palestinců (Palestinci jsou Arabové žijící na okupovaných územích)
1994 Jordánsko-izraelská mírová smlouva
2000 Druhá infifáda; aktivace šíitské teroristické skupiny Palestinský islámský džihád
2005 Izrael vyklidil Gazu
2006 Zásah Izraele proti Hizballáhu v Libanonu, který ostřeloval raketami sever Izraele
2007 Hamas ovládl Gazu
2008 Zásah Izraele proti Hamasu v Gaze, který spolu s Palestinským islámským džihádem ostřeluje raketami jih Izraele
Vybrané zdroje:
Encyklopedie Starověkého Předního Východu, 1999 Libri
AŽ encyklopedie, 1999 Encyklopedický dům s.r.o.
F. Hitzel - Osmanská říše, 2005 Nakladatelství LN
Klégr, Zima - Světem jazyků, 1989 Albatros
Atlas světových dějin, 1989 Geodetický a kartografický podnik Praha
G. Parker - Atlas světových dějin, 1995 Yale University
Atlas světa, 2005 Falk Verlag
Encyklopedie Historie světa, 1998 Andromeda Oxford
Grange, Vericourt - Palestinské otazníky, 2006 Les Essentiels Milan
Zkusím si trochu zahrát na encyklopedii a vypsat dle mého názoru důležitá data a události z Izraele a Palestiny (vyhodnocení pak nechávám na čtenáři):
3 tis. př .n.l. První známé osídlení semitskými Kanaánci (předkové pozdějších Féničanů)
13. st. př.n.l. Vzniká zde první izraelský kmenový svaz, který si podmanil kanaánskou městskou civilizaci. Hebrejské kmeny přišly do země patrně z území dnešního Jordánska a Suezu
12. st. př.n.l. Na jihu území se začínají usazovat Pelištejci (v starším pojmenování Filištíni). Podle nich se země začíná nazývat Palestinou. Jejich původ je nejasný, Egypťané je označovali jako "mořské národy"
1050 př.n.l. Pelištejci porážejí Izraelce a ovládli tak nakrátko celé území
1020 př.n.l. Saul zakládá izraelské království
10. st. př.n.l. Izraelci porážejí Pelištejce a podmaňují si je
926 př.n.l. Rozdělení izraelského království na Izrael a Judeu (odtud název Židé)
722 př.n.l. Asýrie ukončuje severní království Izrael, část obyvatel doportována
586 př.n.l. Novobabylonská říše ukončuje i jižní království Judeu, velká část obyvatel deportována
538 př.n.l. Navrát Židů, Perská nadvláda
4 st.př.n.l. Nadvláda Ptolemaiovců z Egypta
198 př.n.l. Nadvláda Seleukovců
164 př.n.l. Obnovení nezávislosti po "povstání Makabejských"
64 př.n.l. Dobytí území Pompeiem, Římská nadvláda
135 n.l. Poraženo povstání vedené Šimonem Bar Kochbou, úřední zákaz židovské víry, velké množství Židů prodáno do otroctví
3 st.n.l. Emigrací Židé ztrácejí na území Judey-Palestiny majoritu (tu má řecky mluvící křesťanské obyvatelstvo)
614 Vpád Peršanů, Židé bojovali na jejich straně
637 Území ovládli semitští Arabové, kteří expandovali z Arabského poloostrova. Islamizace. Židé podrobeni, můžou vyznávat své náboženství, ale nesmějí je šířit ("národ knihy", podobně jako křesťané)
1099 Území ovládly křižácká vojska
1291 Pád posledního křesťanského království, území dobyto islámskými mamlúky z arabského Egypta
1517-1917 Nadvláda Osmanské říše
1536 Na území Palestiny žije asi 5 tis. židů, 6 tis. křesťanů a 145 tis. muslimů
1665 Sabbatai Sevi se pokusil o rozšíření židovské víry v Palestině
1691 Na území Palestiny žije asi 2 tis. židů, 11 tis. křesťanů a 219 tis. muslimů
1800 Na území Palestiny žije asi 7 tis. židů, 22 tis. křesťanů a 246 tis. muslimů
1881 Příchod asi 30 tisíc Židů z Ruska a arabských zemí
20 st. Velká imigrace Židů
1914 Arabové tvoří 90% populace
1917-1948 Britská nadvláda
1920 Založena bojová skupina Hagana na ochranu židovských přistěhovalců
1923 Založena Arabská národní strana
1929 Masakr Židů v Jeruzalémě a Hebronu
1947 Na území Palestiny žije asi 610 tis. židů, 143 tis. křesťanů a 1,2 mil. muslimů
29.11.1947 Plán OSN na rozdělení Palestiny na židovský a arabský stát. Arabská reprezentace plán odmítla
14.5.1948 Vznik státu Izrael. Na vyhlášeném území žilo asi 498 tis. Židů z celkových asi 950 tis. obyvatel (tedy přibližně 52%). Úředními jazyky jsou vyhlášeny hebrejština a arabština (platí dodnes). Na zbylém území žilo 940 tis. obyvatel, z toho 110 tis. Židů
1948-1949 1. izraelsko-arabská válka (Izrael x Jordánsko, Egypt, Irák, Libanon, Sýrie, Jemen, Saudská Arábie). Izrael zvítězil a obsadil některá území původně plánovaná pro arabský palestinský stát (mj. západní Jeruzalém)
1949 Izraelské území opustilo 730 tis. Arabů; židovské obyvatelstvo z arabských zemí emigrovalo do Izraele
11.9.1949 Izrael přijat do OSN
1954 Založeno hnutí Fatah
1956 Suezská válka (Izrael, Francie, Velká Británie x Egypt). Izrael obsadil Gazu a Sinaj (obojí vráceno Egyptu 1957)
60. léta Nárůst teroristické aktivity palestinských Arabů proti Izraeli
1964 Vznik OOP - Organizace pro osvobození Palestiny
1967 Šestidenní válka (Izrael x Jordánsko, Egypt, Sýrie, Irák, Saudská Arábie). Vítězný Izrael obsadil Sinaj (vrátil 1982), Gazu, východní Jeruzalém, západní břeh Jordánu (někdy označováno jako Předjordánsko) a Golany
1968 Fatah se stal vedoucí silou OOP
1970 Jordánsko silou vypudilo OOP ze svého území ("Černé září")
1972 Teroristický útok na izraelské sportovce na olympiádě v Mnichově
1973 Válka Jom Kippur (Izrael x Egypt, Sýrie)
1974 OOP se zřekla terorismu mimo území Izraele a Palestiny
1977 Izrael uznán Egyptem
1978 Zásah Izraele proti OOP v Libanonu ("operace Lítání")
červen 1982 Další vpád Izraele do Libanonu, obsazení části jižního Libanonu (opuštěno až 2000)
konec 1982 V Libanonu vzniklo hnutí Hizballah jako šíitská milice v tamější občanské válce
1987 První infifáda (povstání arabského obyvatelstva v okupovaných územích); vznik radikálního hnutí Hamas
1988 OOP vyhlašuje stát Palestina na území Předjordánska (západní břeh Jordánu) a Gazy
1991 Izrael neopětoval útoky Iráku za války v Perském zálivu
1993 OOP se zřekla terorismu úplně a uznává právo Izraele na existenci; Izrael uznává OOP jako představitele Palestinců (Palestinci jsou Arabové žijící na okupovaných územích)
1994 Jordánsko-izraelská mírová smlouva
2000 Druhá infifáda; aktivace šíitské teroristické skupiny Palestinský islámský džihád
2005 Izrael vyklidil Gazu
2006 Zásah Izraele proti Hizballáhu v Libanonu, který ostřeloval raketami sever Izraele
2007 Hamas ovládl Gazu
2008 Zásah Izraele proti Hamasu v Gaze, který spolu s Palestinským islámským džihádem ostřeluje raketami jih Izraele
Vybrané zdroje:
Encyklopedie Starověkého Předního Východu, 1999 Libri
AŽ encyklopedie, 1999 Encyklopedický dům s.r.o.
F. Hitzel - Osmanská říše, 2005 Nakladatelství LN
Klégr, Zima - Světem jazyků, 1989 Albatros
Atlas světových dějin, 1989 Geodetický a kartografický podnik Praha
G. Parker - Atlas světových dějin, 1995 Yale University
Atlas světa, 2005 Falk Verlag
Encyklopedie Historie světa, 1998 Andromeda Oxford
Grange, Vericourt - Palestinské otazníky, 2006 Les Essentiels Milan
neděle 23. listopadu 2008
Proč jsem pro radar
Ano, neznám všechna technická data o radaru. Ale ty, které jsou k dispozici, jsou pro radar pozitivní. Radar na Marshallových ostrovech stojí a žádné problémy místnímu obyvatelstvu nedělá.
Ale proto pro radar nejsem. Vadí mi jak lidé zapomínají. Jak podceňují hrozbu Íránu a podobných režimů. Historie se opakuje. V roce 1938 západní svět reprezentovaný Anglií a Francií také strkal hlavu do písku a tvrdil, že Hitler není tak nebezpečný. Měli přece Maginotovu linii a kanál La Manche, tak čeho se bát? Jediný politik v celé Evropě, který vystupoval proti mnichovské dohodě, byl Winston Churchill. A byl za to označen jako válečný štváč. Za 60 let nato ho Britové zvolili největším Britem všech dob. My zvolili Karla IV.
Dnes odpůrci radaru označují jako válečného štváče George W. Bushe a o hrozbě z Íránu nic vědět nechtějí. Že má Írán technologii na výrobu jaderné zbraně? Nevadí. Že jejich rakety umí doletět až do Rumunska? Nevadí.
Jsem pro radar taky proto, protože iniciativa Ne základnám, vytvořená a ovládaná komunisty, občas vypustí nějakou šílenou poplašnou zprávu. Jako například, že se v Brdech bude muset kvůli radaru postavit jaderná elektrárna, nebo podobná kravina. Ono se sice později ukáže, že je to nesmysl, ale v lidech zůstává jakási pachuť, strach z neznámého, a tak radši radar odmítají.
Naštěstí pro radar je tady Rusko. Prezident Medvěděv používá rétoriku jako za sovětských dob a dokazuje, že nás stále považuje za sféru svého vlivu. Tím Čechy vyzývá, aby udělali něco, co by ukázalo, že už to tak není a nebude.
Musíme se rozhodnout. Chceme být s Ruskem, ze kterého si Medvěděv a Putin udělali soukromý majetek a které svůj "pacifismus" ukázalo v Gruzii a Čečensku? S těmi co nás sice v 1945 osvobodili, ale poté zde zavlekli diktaturu proletariátu a v roce 1968 tanky? Nebo chceme být součástí západní civilizace, vedené Spojenými státy, které dvakrát zachránily Evropu, nás v roce 1945 osvobodili a nikdy nám nic špatného neudělali?
Pokud jsme součástí demokratické severoatlantické civilizace, musíme udělat něco pro její obranu. Stačí málo, jen vyslovit souhlas s radarem. Nebuďme jako Daladier a Chamberlain v roce 1938.
Nakonec poznámku. V roce 1938 nám jako jediní byli opravdu ochotní pomoci Srbové. Jak jsme to ocenili? Uznáním Kosova...
Ale proto pro radar nejsem. Vadí mi jak lidé zapomínají. Jak podceňují hrozbu Íránu a podobných režimů. Historie se opakuje. V roce 1938 západní svět reprezentovaný Anglií a Francií také strkal hlavu do písku a tvrdil, že Hitler není tak nebezpečný. Měli přece Maginotovu linii a kanál La Manche, tak čeho se bát? Jediný politik v celé Evropě, který vystupoval proti mnichovské dohodě, byl Winston Churchill. A byl za to označen jako válečný štváč. Za 60 let nato ho Britové zvolili největším Britem všech dob. My zvolili Karla IV.
Dnes odpůrci radaru označují jako válečného štváče George W. Bushe a o hrozbě z Íránu nic vědět nechtějí. Že má Írán technologii na výrobu jaderné zbraně? Nevadí. Že jejich rakety umí doletět až do Rumunska? Nevadí.
Jsem pro radar taky proto, protože iniciativa Ne základnám, vytvořená a ovládaná komunisty, občas vypustí nějakou šílenou poplašnou zprávu. Jako například, že se v Brdech bude muset kvůli radaru postavit jaderná elektrárna, nebo podobná kravina. Ono se sice později ukáže, že je to nesmysl, ale v lidech zůstává jakási pachuť, strach z neznámého, a tak radši radar odmítají.
Naštěstí pro radar je tady Rusko. Prezident Medvěděv používá rétoriku jako za sovětských dob a dokazuje, že nás stále považuje za sféru svého vlivu. Tím Čechy vyzývá, aby udělali něco, co by ukázalo, že už to tak není a nebude.
Musíme se rozhodnout. Chceme být s Ruskem, ze kterého si Medvěděv a Putin udělali soukromý majetek a které svůj "pacifismus" ukázalo v Gruzii a Čečensku? S těmi co nás sice v 1945 osvobodili, ale poté zde zavlekli diktaturu proletariátu a v roce 1968 tanky? Nebo chceme být součástí západní civilizace, vedené Spojenými státy, které dvakrát zachránily Evropu, nás v roce 1945 osvobodili a nikdy nám nic špatného neudělali?
Pokud jsme součástí demokratické severoatlantické civilizace, musíme udělat něco pro její obranu. Stačí málo, jen vyslovit souhlas s radarem. Nebuďme jako Daladier a Chamberlain v roce 1938.
Nakonec poznámku. V roce 1938 nám jako jediní byli opravdu ochotní pomoci Srbové. Jak jsme to ocenili? Uznáním Kosova...
pátek 21. listopadu 2008
Krajské vlády s KSČM
Původně jsem si řekl, že na toto téma příspěvek psát nebudu. Ale přehodnotil jsem to.
Jímá mě hrůza z toho, že komunisti se opět derou k moci. Byť zatím v "druhé lize". Uvědomuju si sice, že není komunista jako komunista, ale KSČM jako strana je zavrženíhodná.
Strana, jejíž představitelé vystupují navenek velmi slušně, se názorově od bývalé KSČ neliší. Ti samí představitelé používají směrem dovnitř slovník z dob "normalizace". Akcí komunistů se účastní V.I.P. totalitního režimu...
Co mi vadí nejvíc:
1. KSČM obhajuje procesy z 50.let
Komunisti vystupují proti odsouzení těch, kteří mučili nebo odsuzovali na smrt, např. Grebeníčka staršího nebo Polednové-Brožové. Přitom ty, co jim odpovídali také násílím, odsuzují. Na srazech komunistů pak mluví dokonce o tom, že odsouzení v politických procesech zas tak nevinní nebyli. Děs a hrůza.
2. KSČM je proti restitucím
Byli to komunisti, kdo ukradl majetek zemědělcům, průmyslníkům, živnostníkům a vlastně všem co nějaký měli. A teď neuznávají, že to bylo špatné. Opět děs a hrůza.
3. KSČM je proti odškodění novodobých otroků
Současní komunisti nechtějí aby stát odškodnil oběti sovětské invaze 1968 a lidi zavlečené do gulagů. Proboha proč? Jak vidno, KSČM pořád praktikuje třídní boj a to formou nespravedlnosti. Jen blázen by mohl věřit, že kdyby měli možnost, tak by nepoužili i násilnější metody.
4. KSČM se paktuje s komunisty z Koree
Čeští komunisti hájí režim Severní Koree. Jižní Koreu přitom odsuzují jako nenávistný režim. Děs a hrůza zase. Navrhuji je do toho ráje na zemi vystěhovat.
5. KSČM propaguje ideologii o revoluci
Komunistické hnutí přehlíží vinu za několik stovek mrtvých v Československu a několik desítek milionů ve světě. Tvrdí, že jejich cílem je mírumilovná společnost, kde všichni budou mít všechno co potřebují zadarmo. Tím však momentálně v lidech budují program závisti a nesnášenlivosti k těm úspěšnějším. Momentálně používají možnosti demokratické společnosti k její likvidaci. A výsledkem má být společenské zřízení, které je utopií. Copak to neví? Copak to není jasný signál o tom, že ten ideální řád chtějí vybudovat násilím a vražděním?
Ostatně jako to dělali vždy, když byli někde u moci...
Jímá mě hrůza z toho, že komunisti se opět derou k moci. Byť zatím v "druhé lize". Uvědomuju si sice, že není komunista jako komunista, ale KSČM jako strana je zavrženíhodná.
Strana, jejíž představitelé vystupují navenek velmi slušně, se názorově od bývalé KSČ neliší. Ti samí představitelé používají směrem dovnitř slovník z dob "normalizace". Akcí komunistů se účastní V.I.P. totalitního režimu...
Co mi vadí nejvíc:
1. KSČM obhajuje procesy z 50.let
Komunisti vystupují proti odsouzení těch, kteří mučili nebo odsuzovali na smrt, např. Grebeníčka staršího nebo Polednové-Brožové. Přitom ty, co jim odpovídali také násílím, odsuzují. Na srazech komunistů pak mluví dokonce o tom, že odsouzení v politických procesech zas tak nevinní nebyli. Děs a hrůza.
2. KSČM je proti restitucím
Byli to komunisti, kdo ukradl majetek zemědělcům, průmyslníkům, živnostníkům a vlastně všem co nějaký měli. A teď neuznávají, že to bylo špatné. Opět děs a hrůza.
3. KSČM je proti odškodění novodobých otroků
Současní komunisti nechtějí aby stát odškodnil oběti sovětské invaze 1968 a lidi zavlečené do gulagů. Proboha proč? Jak vidno, KSČM pořád praktikuje třídní boj a to formou nespravedlnosti. Jen blázen by mohl věřit, že kdyby měli možnost, tak by nepoužili i násilnější metody.
4. KSČM se paktuje s komunisty z Koree
Čeští komunisti hájí režim Severní Koree. Jižní Koreu přitom odsuzují jako nenávistný režim. Děs a hrůza zase. Navrhuji je do toho ráje na zemi vystěhovat.
5. KSČM propaguje ideologii o revoluci
Komunistické hnutí přehlíží vinu za několik stovek mrtvých v Československu a několik desítek milionů ve světě. Tvrdí, že jejich cílem je mírumilovná společnost, kde všichni budou mít všechno co potřebují zadarmo. Tím však momentálně v lidech budují program závisti a nesnášenlivosti k těm úspěšnějším. Momentálně používají možnosti demokratické společnosti k její likvidaci. A výsledkem má být společenské zřízení, které je utopií. Copak to neví? Copak to není jasný signál o tom, že ten ideální řád chtějí vybudovat násilím a vražděním?
Ostatně jako to dělali vždy, když byli někde u moci...
Jižní Osetie a další
Dnes bych se chtěl vyjádřit k problému separatistických republik na území bývalého Sovětského svazu.
Už dávno před letošním rusko-gruzínským konfliktem jsem si položil jednu otázku: Proč měly bývalé sovětské socialistické republiky (15 svazových republik) nárok na nezávislost a bývalé autonomní sovětské socialistické republiky (ASSR) a autonomní okruhy (AO) ne? Čím se liší tyto územní celky?
Odpovědi jsem hledal zhruba tyto:
1. Nějaký historický důvod
Myslel jsem si, že je to třeba nějakým státním povědomím obyvatel daného území. Ale státy jako Tádžikistán a Kirgizstán nikdy v historii neexistovaly. Naopak třeba Tatarstán nebo Tuvin (dnes Tuva) ano. A ty jsou přitom stále součástí Ruska.
2. Dané území mají velký nebo dokonce nadpoloviční podíl obyvatel jiné národnosti
To taky nemůže být důvod. Už jen proto, že to by na světě některé státy také nemohly existovat. Ale hlavně to neplatí ani na území bývalého SSSR. Například v Čečensku bylo procento Čečenců vyšší než počet Kazachů v Kazachstánu. Totéž platí třeba o Karabachu a Tuvinu.
3. Rozdělení podle statutu v SSSR
Ano, to bude ten důvod. ASSR a AO neměly nárok na nezávislost proto, protože světové společenství uznalo nároky jen svazových republik. Ale to je silně nespravedlivé k bývalým ASSR a AO. Ony nemají nárok na nezávislost, protože nějaký Stalinův poskok rozhodl, že budou jen ASSR nebo AO. Hrůza.
Můj názor je, že pokud se SSSR rozpadl, měly být nezávislé i ASSR a AO, které o to projevily zájem. Jedná se především o Abcházii, Osetii, Karabach, Dagestán, Tuvin, Tatarstán a Čečensko.
Svazovou republikou také bývala Karélie jako Karelskofinská SSR. V roce 1900 tvořili Karelové a Finové většinu obyvatelstva, procento Rusů bylo do 10%. Dnes je situace přesně opačná. Ze 700.000 obyvatel je Karelů a Finů přibližně 10 %. V roce 1944 po prohrané válce, odešlo 400.000 obyvatel do Finska a bylo nahrazeno osídlenci z Ruska. Zbytek je důsledkem vyšší ruské porodnosti. Podobné je to i v jiných regionech.
Velké stěhování Rusů zažila i střední Asie a Pobaltí.
Naštěstí je anexe Pobaltí už minulostí. Naštěstí je i SSSR minulostí...
Už dávno před letošním rusko-gruzínským konfliktem jsem si položil jednu otázku: Proč měly bývalé sovětské socialistické republiky (15 svazových republik) nárok na nezávislost a bývalé autonomní sovětské socialistické republiky (ASSR) a autonomní okruhy (AO) ne? Čím se liší tyto územní celky?
Odpovědi jsem hledal zhruba tyto:
1. Nějaký historický důvod
Myslel jsem si, že je to třeba nějakým státním povědomím obyvatel daného území. Ale státy jako Tádžikistán a Kirgizstán nikdy v historii neexistovaly. Naopak třeba Tatarstán nebo Tuvin (dnes Tuva) ano. A ty jsou přitom stále součástí Ruska.
2. Dané území mají velký nebo dokonce nadpoloviční podíl obyvatel jiné národnosti
To taky nemůže být důvod. Už jen proto, že to by na světě některé státy také nemohly existovat. Ale hlavně to neplatí ani na území bývalého SSSR. Například v Čečensku bylo procento Čečenců vyšší než počet Kazachů v Kazachstánu. Totéž platí třeba o Karabachu a Tuvinu.
3. Rozdělení podle statutu v SSSR
Ano, to bude ten důvod. ASSR a AO neměly nárok na nezávislost proto, protože světové společenství uznalo nároky jen svazových republik. Ale to je silně nespravedlivé k bývalým ASSR a AO. Ony nemají nárok na nezávislost, protože nějaký Stalinův poskok rozhodl, že budou jen ASSR nebo AO. Hrůza.
Můj názor je, že pokud se SSSR rozpadl, měly být nezávislé i ASSR a AO, které o to projevily zájem. Jedná se především o Abcházii, Osetii, Karabach, Dagestán, Tuvin, Tatarstán a Čečensko.
Svazovou republikou také bývala Karélie jako Karelskofinská SSR. V roce 1900 tvořili Karelové a Finové většinu obyvatelstva, procento Rusů bylo do 10%. Dnes je situace přesně opačná. Ze 700.000 obyvatel je Karelů a Finů přibližně 10 %. V roce 1944 po prohrané válce, odešlo 400.000 obyvatel do Finska a bylo nahrazeno osídlenci z Ruska. Zbytek je důsledkem vyšší ruské porodnosti. Podobné je to i v jiných regionech.
Velké stěhování Rusů zažila i střední Asie a Pobaltí.
Naštěstí je anexe Pobaltí už minulostí. Naštěstí je i SSSR minulostí...
pátek 27. června 2008
Přeběhlíci
Moje první zamyšlení bude nad fenomenem poslaneckých přeběhlíků. Taky vás tím pořád v televizi otravují? Mě teda ano. Ale o co vlastně jde?
Mám jednoduchou odpověď: O nic. Prostě nějaký poslanec už nechce být poslušná loutka nějaké strany. A média mají rády konflikty a tak to furt omílají a omílají.
Čl. 26 Ústavy ČR hovoří jasně: Poslanci nejsou vázani žádnými příkazy. Pokud tedy vedení stran přikazuje poslancům nějaké hlasování, jednají vlastně protiústavně. Čl. 27 pak hovoří o tom, že poslance nelze postihnout pro hlasování.
Zatím máme 4 přeběhlíky a všechny z ČSSD. Stojí za zamyšlení proč právě z ČSSD. Já si myslím, že to je jednáním vedení této strany, které nedovoluje odchylky v názorech. Zvlášť za předsedy Paroubka je potírání jiných názorů ve straně naprosto evidentní a přehnané. Předseda Jiří Paroubek neumí přijmout prohru a často vypouští histerické, až paranoidní reakce. Chyby by ale každý měl hledat především ve svém chování. Neustalé obviňování, že za vše může někdo jiný, je ubohé.
Proto bych se přeběhlíků zastal. Já mám na některé věci stejný názor jako oni a přitom odlišný od vedení ČSSD. Jsem proto také špatný člověk? Copak neplatí, že volíme poslance na kandidátce strany? Jestliže volíme poslance, člověka, nemůžeme se divit, že mají svoje názory. Kdybychom volili strany, nepotřebovali bychom 200 dobře placených lidí v jakési budově v Praze. Stačil by jeden člověk za každou zvolenou stranu do Poslanecké sněmovny a ten by hlasoval silou získaných procent ve volbách.
Takže udělejme ze sněmovny akciovou společnost. Nebo akceptujme, že má někdo jiný názor. Že ho má ze zištných důvodů? A ti co hlasují v souladu se stranou to vždy dělají pouze z nezištných důvodů?
Mám jednoduchou odpověď: O nic. Prostě nějaký poslanec už nechce být poslušná loutka nějaké strany. A média mají rády konflikty a tak to furt omílají a omílají.
Čl. 26 Ústavy ČR hovoří jasně: Poslanci nejsou vázani žádnými příkazy. Pokud tedy vedení stran přikazuje poslancům nějaké hlasování, jednají vlastně protiústavně. Čl. 27 pak hovoří o tom, že poslance nelze postihnout pro hlasování.
Zatím máme 4 přeběhlíky a všechny z ČSSD. Stojí za zamyšlení proč právě z ČSSD. Já si myslím, že to je jednáním vedení této strany, které nedovoluje odchylky v názorech. Zvlášť za předsedy Paroubka je potírání jiných názorů ve straně naprosto evidentní a přehnané. Předseda Jiří Paroubek neumí přijmout prohru a často vypouští histerické, až paranoidní reakce. Chyby by ale každý měl hledat především ve svém chování. Neustalé obviňování, že za vše může někdo jiný, je ubohé.
Proto bych se přeběhlíků zastal. Já mám na některé věci stejný názor jako oni a přitom odlišný od vedení ČSSD. Jsem proto také špatný člověk? Copak neplatí, že volíme poslance na kandidátce strany? Jestliže volíme poslance, člověka, nemůžeme se divit, že mají svoje názory. Kdybychom volili strany, nepotřebovali bychom 200 dobře placených lidí v jakési budově v Praze. Stačil by jeden člověk za každou zvolenou stranu do Poslanecké sněmovny a ten by hlasoval silou získaných procent ve volbách.
Takže udělejme ze sněmovny akciovou společnost. Nebo akceptujme, že má někdo jiný názor. Že ho má ze zištných důvodů? A ti co hlasují v souladu se stranou to vždy dělají pouze z nezištných důvodů?
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
